LenkaBilaBlogMoudra od jiných lidí, která mne zaujala ...

7 pravidel magnetického přitahování pozitivních událostí

Publikováno 29.11.2017 v 20:00 v kategorii PŘÁNÍ, přečteno: 15x

Každý by rád byl magnetem přitahujícím příjemné události. Přitom každý už nějakým tím magnetem je a přitahuje k sobě právě to, co přitahuje. Větší část populace se nad tím zamyslí teprve tehdy, když se jako moucha přilepí do čehosi nechutného, co při pokusu o vzlet trhá křídla. Ženy například se zamýšlejí nad svým «špatným magnetismem» když zjistí, že se uvázaly do vztahu s neřádným mužem, muže napadá , že «tady je něco špatně», když se jim ne a nedaří vydělat slušné peníze a všichni nemocní v hodinách utrpení vysílají ke stropu dotaz: «Panebože, čím jsem si tohle zasloužil?!» Ano, každý něco přitahuje. Zdaleka ne vždy to, co je příjemné právě tady a teď. Ale když to člověk nahlédne hlouběji, zjistí, že přitahuje buď život nebo prostřednictvím smrti nový život. Takže buď vytváří svoje Já přímo tady a právě teď, nebo ničí to, co tady a teď novému Já brání. Ať chceme nebo ne, sloužíme Životu. Možná, že ani ne svému. Možná, že životu červů. Poučení je očividné: lidé jsou magnetické, přitahující bytosti. Aby dokázali přitahovat nejen negativitu, ale také to, co by si sami rozumově přáli, musejí si osvojit několik pravidel:


1. Události nepřitahujeme myšlenkami,ale do světa vyzařovanými emocionálními stavy.

Když například vyzařujeme radost, přitahujeme jí jiné lidi, kteří ji podvědomě vnímají jako přebytek energie. A jestliže v jakémkoli ohledu dáváme najevo nouzi (peníze, samota, nemoc), demonstrujeme tím lidem kolem sebe úmysl přiživit se na jejich energii. Podvědomě se nám budou vzdalovat, aby zabránili jejímu úniku a energetickému ochuzení.
2. Události reagující na emocionální stav nepřicházejí hned, ale s jistou prodlevou.

Mezi záměrem a jeho proměnou v realitu je 40 dnů zdržení. Přihodí se nám to, co jsme pod vlivem zakoušené emoce v sobě zaseli před čtyřiceti dny. Často proto nejsme schopni postihnout souvislost mezi příčinou a následkem. Nicméně, souvislost existuje. Důležité je zapamatovat si, že vše, co bylo zaseto, také vzejde. A z toho vyplývá třetí pravidlo:


3. Abychom se nacházeli v pozitivním emocionálním stavu a vyzařovali ho ven, musíme přeprogramovat svou minulost.

Přičemž dávnější minulost ovlivňuje události následující. Takže například špatné školní zkušenosti byly naprogramovány už v kojeneckém věku. Zatímco kojenec je formován emocemi svých rodičů. Přeprogramování minulosti mění neuronová spojení v mozku a hormonální pozadí. Existuje mnoho postupů jak přeprogramovat minulost. Jedním z nejefektivnějších je metoda individuální konstelace, která není zkreslena působením skupiny nebo vedoucího respektive terapeuta. Cílem přeprogramování minulosti je vytvoření trvalého přijetí takové životní zkušenosti, v níž se jedinec cítí milovaný, chtěný, silný a významný a tento pocit přenáší také navenek. Nepřetržité vyzařování tohoto pocitu sebe sama zaručuje stálé přitahování příznivých událostí.


4. K pauze v podobě očekávání mezi pocitem (vyzařováním) a příchodem vytoužené události nemá docházet.

Očekávání je rovněž emocionálním stavem. Je to vlastně skryté utrpení. Očekávání znamená, že v přítomné chvíli je člověk nešťastný. Rozsévá tím semena, která vzejdou po čtyřiceti dnech. Proto se říká, že očekávání výsledku výsledek zhubí. V takovém případě je třeba najít příčinu, která je skryta v minulosti.
5. Umění na nic nečekat a užívat si přítomnosti je nejdůležitější schopností lidí, jejichž životní scénář má vítěznou podobu; člověk si klade cíle, ale nesměřuje k nim proto, aby dosáhl štěstí – směřuje k nim proto, že JE šťastný a MÁ dost sil.

Na nic nečekat člověk umí pouze tehdy, nežije-li ve stavu «chci dostat», ale ve stavu «chci dát». Dávání je zárukou toho, že dostaneme.


6. Dávání musí být přiměřené.

Nelze dávat něco, o co nikdo nežádá, nebo to násilně vnucovat. Kdo si přeje dát, si musí nejprve ujasnit, co ten druhý potřebuje; teprve pak mu může pomoci samostatně dojít ke svému cíli. Úcta a respekt k cestě toho druhého, nehledě na jeho těžkosti, se vrací jako úcta k tomu, kdo dává.


7. Když naplníme čas dáváním,nebudeme mít kdy čekat a trpět.Za čtyřicet dnů se to, co jsme dali, začne vracet a podpoří správně započatou cestu – Cestu Vítěze, cestu magnetické osobnosti.


ZDROJ: www.pronaladu.cz