LenkaBilaBlogMoudra od jiných lidí, která mne zaujala ...

Jak se vrátit jedno-duše sami k sobě/ Michaela Weissová

Publikováno 07.01.2017 v 18:21 v kategorii ŠTĚSTÍ, přečteno: 47x

Již od dětských let jsme se všichni snažili být tzv. „správně“, abychom byli našimi rodiči milováni a tím si zajistili své přežití. Byli pro nás polobohy, vše co nám říkali, byla nedotknutelná pravda, napodobovali jsme vše, co dělali, chtěli jsme být jako oni a možná se jednou provdat nebo oženit s takovými partnery. Tak silně rodiče na své děti působí. 
I když nás milovali a vždy se snažili dělat všechno správně, dělali chyby, i když mi své děti milujeme a dáváme jim to nejlepší, co umíme, děláme chyby a tak se stále všichni učíme. Když jsme byli malí, dospívající nebo již dospělí, tak o přirozené spiritualitě, bezpodmínečné lásce, vědomí sebe sama jako celku a tvůrce, možnostech zpracovávání strachů, manipulativních celospolečenských hrách nebo vzájemně přenášených projekcích málokdo věděl a převážně se věřilo v oddělenost, soutěž a smrt jako konec všeho a Bůh bylo jen slovo nebo třetí osoba, trestající peklem. 
Ach ty církve. Díky tomu mnozí z nás vyrůstali v převaze strachu a tak jsme zamkli svou duši pod petlici a začali předstírat, že jsme někým jiným – lepším, abychom byli přijímaní a milovaní. Drobné lži se pozvolna proměňovaly v nové falešné „pravdy“, které stále narůstaly, až jsme zapomněli, kým opravdu jsme a jakou sílu máme. Ten strach z nepřijetí ale nezmizel, byl jen vytlačen a zasunut kamsi a nyní, ve zrychlené době čištění, se velmi intenzivně hlásí o slovo a naviguje nás lichými cestami do ještě většího strachu dle zákona „stejné přitahuje stejné“ a často se projevuje nahromaděnou agresivitou. Co teď s tím
Všichni toužíme být milovaní a přijímaní takoví, jací ve skutečnosti jsme i se svými chybami, touhami a pochybnostmi, ale je do nás zaseto semínko, že si to tak nějak nezasloužíme, protože stále nejsme „dost“. Pořád máme na čem makat, pořád ještě se nám nedaří to či ono, trpíme nejrůznějšími fóbiemi a strachy, z nichž ten z odmítnutí a nepřijetí nás nejvíce vhání do honby za iluzí dokonalosti v domnění, že někde sakra existuje ta dokonalá verze nás samých, někoho, kdo asi stojí mimo nás a vlastně je někým úplně jiným a kdo jako jediný si zaslouží „ten vysněný život“. V praxi to může vypadat tak, že máme pocit, že někdo jiný je lepší než já, dokonalejší, šťastnější a my se kvůli tomu mnohokrát můžeme cítit ještě více neschopní a pod psa a padáme do oběti. To ale né my, ale naše ego. A tak dychtivě listujeme a pročítáme jednu knihu osobního rozvoje za druhou, vymetáme přednášky, semináře, terapie a léčení, mnohdy se pokoušíme až téměř napasovat sami sebe do zaručených metod, principů a pouček na šťastný život, abychom si konečně zasloužili, jako „čisté“ bytosti, trochu toho klidu a lásky, ale stejně to stále nějak není ono. 
Proč? STOP. Zastavte se na chvíli, posaďte se, položte si ruce do klína, uvolněte ramena a šíji, zavřete oči, zhluboka se nadechněte, uvolněně vydechněte a nalaďte se na svůj krásný, bohatý, moudrý, barevný a dokonalý vnitřní svět. Tam je vaše těžiště. Tam jsou všechny odpovědi, veškerá vaše hodnota, pravda a odtud tryská ta láska, kterou stále hledáme venku. 
Nalaďte se na sebe, na svou lásku k sobě, na své srdce a pozvěte do něj všechny strachy, boly a smutky. Obalte je ze všech stran svým otevřeným, láskou přetékajícím srdcem krásné a dokonalé bytosti, kterou ve skutečnosti jste. Nalaďte se na svou duši dítěte, kterým stále uvnitř jste a dejte si vše, co nedostáváte z venku. Umíte to. Máte k tomu uvnitř sebe všechny nástroje a shůry veškerou podporu a lásku celého Vesmíru. 
Přijměte a obejměte své tělo, kterému jste možná velmi dlouhou dobu nevěnovali pozornost, ale ono tu stále pro vás je, miluje vás a vede vás jak nejlépe může v rámci mantinelů, které jste mu postavili. Prociťte svou plnou, stále proudící červenou krev v žilách a každou buňku, která čeká na malý okamžik vaší vědomé láskyplné pozornosti, aby se mohla začít čistit, přeprogramovat a uzdravit. 
Máte veškerou moc světa, rozhodnete-li se pro to. Jste milované bytosti, které mají vše, co potřebují k tomu, aby si splnili své sny, aby se cítili dobře, aby milovali a byli milovány, aby se dokázali přes své hluboké srdce vyrovnat s každou životní zkouškou, aby měli zdravé pružné tělo a utíkali životem s radostí a aby tvořili sebe i svět kolem v takových barvách, tvarech, rytmech a tónech, ve kterých jen budou chtít. Vše je tu pro vás! 
Pouhou krásnou myšlenkou vyslanou do srdce, se stáváte spokojenějšími lidmi. Už nemusíte nést tu tíhu dál. Už se můžete povolit a odevzdat vše, co už nechcete nést. Už se nemusíte hnát za tím být lepší, dokonalejší, správnější. Buďte jen v sobě a teď a vnímejte, že vše už tu je. Pro vás. Jste tím, kým jste ve svém srdci. To je jediná pravda, vše ostatní je iluze. Uprostřed své hrudi, ve svém energetickém centru lásky a soucítění, leží vše, co marně hledáte venku. Setrvávejte tam co nejčastněji, neboť tam vás to vždy oblaží, pohladí, posílí a navede jako kompas k dalším krůčkům venku. 
Ať se věci právě teď mají ve vašem životě i v životech kohokoli jiného jakkoli, je dobré si pamatovat, že: „V každé chvíli vašeho života jste jednali tak, jak jste nejlépe uměli. Už jste „dost“ a „správně“ a už máte všechno, co potřebujete ke svému pocitu spokojenosti a rozvinutí dalšího kroku vaší cesty, ať už se rozhodnete jít jakýmkoli směrem.“ 
Pokoušejme se každý den zušlechťovat své lidství a jeho všeliké vrstvy a podstupujme poctivě stálé cesty do otevřeného láskyplného srdce, vždy s myšlenkou na nenásilí k sobě samému. Přesně tak, jak teď jsme, plníme svůj nezastupitelný úkol pro sebe a svou cestu, pro ostatní lidi, zvířata, rostliny i celý vesmír, i když si toho možná sami nejsme ani vědomi a v každé chvíli našeho dne máme veškeré nástroje k tomu, učinit jakoukoli změnu. 
Naučme se být ze srdce vděční a spokojení s tím, kdo jsme, co máme a kde ve svém životě stojíme a začne nám do života proudit světlo, nesoucí na svých paprscích nové vidění našeho světa, kde se dějí pozitivní změny. Také velmi dobře fungují prohlášení, kterými hovoříme o věcech, kterých se chceme zbavit, v minulém čase, jako že již odešly a o nových změnách, které si přejeme začít žít, mluvíme v přítomnosti, jako že již probíhají. 
Pokuste se opět na chvíli zastavit ve svých myšlenkách a naladit se na pocit, že… Už se necítíte být nespokojení se sebou nebo se svým životem. Už netrávíte tolik času a energie chtěním se změnit a snahou se měnit, ale že „jen“ jste. Už se nesrovnáváte s ostatními lidmi a nepřejete si být lepší. Můžete být šťastní, bez ohledu na to, co se děje ve světě kolem vás. Namísto snahy zlepšit se, trávíte svůj čas pomocí druhým. Přestáváte utrácet tolik peněz za věci, které mají údajně váš život zlepšit. Už máte vše, co potřebujete k tomu, abyste byli šťastní právě teď a tady. 
Máte oči, které vidí? Pak máte možnost ocenit krásu oblohy, majestátnost stromů, dar vody, hloubky lidských tváří nebo uskutečněné talenty. Máte uši, které slyší? Pak máte možnost ocenit hudbu, zvuk deště, vítr ženoucí listy, smích přátel nebo vyprávění dětí a babiček. Naší kůží můžeme ocenit měkkou látku, trávu na bosých nohách, chladný vánek ve vlasech, pohlazení člověka nebo zvířete. Nosem můžeme ocenit čerstvě posečenou trávu, květiny, vůni kávy, voňavých peřin nebo milovaného člověka. Můžeme ocenit chuť čokolády, chilli koření nebo bezinkového čaje s medem. Můžeme se rozběhnout lesem, plavat v řece, obejmout mámu, přečíst pohádku nebo si jen tak sednout do ticha a chvíli nedělat vůbec nic. V tom „nic“ ucítíme, jak moc bohatí jsme. To všechno jsou dary, které jsme si zvykli brát jako samozřejmost a místo jejich uvidění srdcem, se mnohdy snažíme o víc, i když už máme všechno. Chceme stále nové moderní oblečení, větší svaly, rychlejší auta, vzdálenější dovolené, větší domy, tučnější konta, chytřejší děti a Bůhví co ještě. Díky tomu se pak cítíme prázdní, vyčerpaní, neúspěšní, nemilovaní, neboť tento způsob života nemá nikdy dost. 
Cítíte ten rozdíl? Vy sami si určete, co vám dává smysl. Moudrý Lao Tzu kdysi řekl: „Buďte spokojení s tím, co máte a radujte se z toho, jak se věci mají. Když si uvědomíte, že není nic, co by chybělo, celý svět vám bude patřit.“ 
Nyní můžete zkusit dělat věci ne proto, že chcete být lepší nebo že něco musíte, ale proto, že je milujete a máte chuť je zkrátka dělat. Vášeň pro věc nám dává radost. Být spokojený sám se sebou znamená uvědomit si, že snaha o dokonalost je založena na myšlence někoho jiného o tom, jak má domnělá „dokonalost“ vypadat. 
Každý žijeme ve své vlastní realitě, a tudíž si pravidla pro spokojený život určujeme každý sám. S láskou v srdci…
ZDROJ: www.slunecnyzivot.cz

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?