Inteligence srdce a dotyku (Ulrich Freitag)

Srdce má různé způsoby sebevyjádření a dotyk je jedním z nejdůležitějších jak v každodenním životě, tak v terapeutickém kontextu. Když řekneme: „To se mě dotklo.“ vyjadřujeme tím důležitost dotyku.

Líbila se mi poznámka, kterou pronesl psychoanalytik Guy Corneau na toto téma v jedné ze svých knih: „Sexualita byla osvobozena, ale ještě bychom měli osvobodit dotyk a všechny ostatní podoby fyzické náklonnosti mezi ženami, muži, mezi ženami a muži a mezi rodiči a dětmi. Měli bychom vytvořit svět, který není tak sexuálně rozdělený, svět ve kterém jemnost, smyslnost a radost ze vzájemného sdílení a naplňování tužeb jsou zcela přijímány a vítány.“ Takto Guy Corneau popisuje vícero aspektů spojených s dotykem: dotyk je ještě uvězněný, měl by být osvobozený, osvobozený od kolektivní zátěže, která ho spojuje se sexualitou nebo homosexualitou. Ale pokud se na to podíváme více z blízka, dotyk může být hlubším vyjádřením lásky, což by znamenalo, že srdce je ještě uvězněné.

V jedné skupině mužů jsem se zeptal: „Kdo má pocit nedostatku dotyku?“. 29 mužů z 30 zvedlo ruku. Tito muži prohlásili, že měli strach, že budou posuzováni a viděni jako homosexuálové, pokud se dotknou jiného muže. To stejné jsem se dozvěděl kdekoli, kde jsem tuto otázku položil. Tabu a podmíněnosti ohledně dotyku je nesčetně mnoho. Zároveň v naší společnosti existuje žízeň po projevu náklonnosti, lásce a jemnosti. Západ, tato aktivní část světa je obrácená směrem ven, dokonale jsme se naučili se propojit s naší kvalitou Yang a používat naše ruce na braní, dávání, držení, bušení a svírání.

Ruce a paže jsou nástroji. Je to mocná, kreativní energie. Ale máme mnoho omezení, co se týká spojení s našimi receptivními kvalitami, dotykem, hlazením, pocitem zranitelnosti a schopností přijímat.

Je pravděpodobné, že potřeba požívat drogy pochází většinou z neuspokojené potřeby být milován a přijímat dotek. Nejen tvrdé drogy, ale také alkohol, cigarety, cukr, káva, televize, nutkavá konzumace jídla nebo jakékoliv zlozvyky mají souvislost s pocitem nedostatku, oddělenosti a opuštění. Pomyslete jen na momenty úzkosti ve vašem životě, kdy chybělo pohlazení nebo podpůrné poplácání po ramenou a vy jste začali pít nebo znovu kouřit. Je pro nás zásadní rozpomenout se a vyvinout přijímající kvalitu Yin a intuici. Praktikovat dotyk je jedním způsobem, jak rozvinout tuto kapacitu, otevřít se tělu a duchu jiného člověka nebo sobě samému.

Přítomnost je důležitá

Pokud vneseme tuto zkušenost do terapeutického kontextu, můžeme celý proces posunout vpřed. Terapii těla a mysli pracuje na jedné straně s uvolněním svalů klienta a na straně druhé stimuluje přítomnost terapeuta a jeho způsob dotyku vlastní sílu klientova těla se léčit.

Pokud se druhého člověka dotkneme způsobem, který se setká s přijetím, znamená to, že jsme se otevřeli přítomnosti našich srdcí. Tato přítomnost umožňuje druhému přijetí, nadhled nebo uvolnění bariér nedůvěry a strachu. Ve chvíli, kdy cítíme vnitřní prostor druhého člověka, spojujeme se s naší vnitřní láskou, s duchem a naší láskyplnou vášní k životu.

Dotyk vychází z přítomnosti a neprovádí se jím něco na někom. Může být výhodou dotýkat se odborným způsobem, ale důležitější je dotýkat s porozuměním. Jak říkal Osho Rajneesh: „Porozumění je inteligence, která jde do hloubky...Vědění je inteligence, která se rozpíná; jde do kvantity.“ Můžeme změřit rozsah vědění, ale nemůžeme změřit míru porozumění nebo hloubku doteku a srdce protože, je to vlastnost. Vědění pochází z mysli, poznání ze srdce a toto poznání je často prostor úplného ne-vědění, ne-znalosti; pouze schopnost být přítomný a zůstat v této přítomnosti.

To mi připomíná osobní zkušenost během jedné terapie, při které mě začala bolet náhle hlava na levé straně. Měl jsem třikrát nebo čtyřikrát do roka silnou migrénu, ale nikdy jsem neměl takovouhle bolest. Bylo to nesnesitelné. Měl jsem dojem, že se mi roztrhne hlava. Ani terapeut, ani já jsme nevěděli, co dělat, ale zůstali jsme přítomni a v „nic neděláni“. Křičel jsme něco jako: “Co to je?“ A v tu chvíli jsem pocítil to, co jsem dříve nikdy neznal – strach ze smrti – a vzpomněl jsme si na autonehodu, ke které došlo, když mi bylo deset let. Nějaký čas jsem byl v bezvědomí a strávil jsem dva týdny v nemocnici. Čím více se mi tento zážitek vybavoval, tím více se mé tělo chvělo a byl jsem politý potem. Když jsem prošel touto hrůzou, bolest okamžitě zmizela. Od té doby jsem už nikdy těmito bolestmi netrpěl. Je to silný osobní zážitek s léčením a můžu vás ujistit, že podobné věci se dějí často při mé praxi.

Dotek je léčivý

Téměř všichni lidé mají rádi dotek a je to více než radost nebo luxus. Všichni víme, jak moc je příjemné a povzbuzující být v objetí přítele. Mít dostatek doteku je základní a existenciální potřebou pro dobrý pocit ze života, zdraví a vůbec pro přežití. Ve všech starých civilizacích hrál dotek důležitou roli při léčení. V nemocnicích se začali používat psi – zooterapie – jak pro pacienty, tak pro personál. Od 13. století, dle pokusů německého císaře Fridricha II. je známo, že nemluvňata bez dotyku nepřežijí. René Spitz zdokumentoval skutečnost, že během druhé světové války se děti stávaly autisty nebo zemřely kvůli nedostatku fyzického citového projevu.

V institutu doteku: „Touch Institut“ v Miami dostávala předčasně narozená miminka tři pečlivé masáže denně po dobu deseti dní. Tato miminka získala na váze o 47% rychleji, než miminka, která masáž nedostávala. Tudíž opouštěla nemocnici o 6 dní dříve, což uspořilo 10,000 dolarů na dítě. Jsou to obdivuhodná čísla. Co je možné s nemluvňaty, je také možné s dospělými. Pacientům, kteří byli pod neustálým dohledem na jednotce intenzivní péče kvůli srdeční arytmii se srdeční tep do značné míry srovnal jen proto, že zažívali dotyk při měření pulzu. U některých pacientů tento pouhý dotyk zcela srovnal nepravidelnost tepu! V knize „Love and Survival“ Dean Ornish konstatuje, že „stovky studií názorně předkládají hodnotu a léčivou moc doteku“. Je na čase brát vážně všechny možné způsoby použití dotyku, masáže a psychosomatické terapie v oblasti zdraví a vzdělání. Odborníci ve zdravotnictví, funkcionáři a vlády se zoufalým úsilím šetřit by se měli podívat na tuto oblast a jednat tak, aby se tyto objevy aplikovaly v praxi v nemocnicích a jiných zdravotních zařízeních, stejně tak jako ve vzdělávacím systému! Je třeba vzít vážně zooterapii. Pacienti opustí nemocnici dříve a v lepším zdravotním stavu a nemocniční náklady budou o dost nižší.

Srdce je léčitel

Musíme si být vědomi každého láskyplného dotyku, neb se i během zcela jednoduchého gesta něco zásadního odehrává. Něco velmi jemného, což často nerozpoznáme, ale tento přenos energie ze srdce je extrémě důležitý. Energie srdce vibruje a rezonuje se srdcem druhého a pomáhá mu, aby se znovu napojilo na zdroj. Naše srdce má úžasnou sílu léčit. Nemá pouze kapacitu na fyzické pumpování krve, je také úžasnou energetickou přítomností, odkud vyzařuje energie a schopnost léčit emoční zranění a fyzické nemoci a stavět mosty mezi lidskými bytostmi a národy. Nakonec věda různými způsoby dokládá, že je srdce největším léčitelem. Dean Ornish je světově proslulý doktor a vědec uznávaný za svůj program zaměřený na srdeční onemocnění. Díky němu poprvé vyšla kniha, která se zabývá mnoha vědeckými studiemi stovek tisíc lidí a přínáší úchvatné důkazy o léčivé moci lásky a intimním životě žen, které trpí rakovinou prsu, o pacientech s melanomem, srdečními nemocemi a o předčasně narozených dětech.

Dle všech těchto průzkumů, Dean Ornish potvrzuje následující: „Pokud by měl nějaký lék stejný vliv jako má láska, všichni lékaři by ho doporučili. Byla by to profesní chyba takový lék nepředepsat.“ a dodává: “A přesto, až na několik výjimek, se my lékaři neučíme mnoho o léčivé moci lásky a intimity. Naopak, tyto myšlenky jsou často ignorovány nebo dokonce diskreditovány. A přitom, co se zdá tak křehké a tak málo uznávané - energie našeho srdce - obsahuje největší léčivou sílu! Přistáli jsme na měsíci, díky internetu se domluvíme s celým světem, ale našemu vnitřnímu světu a léčivým silám našeho srdce rozumíme tak málo a na to doplácíme.

Srdce a vědomí

Potřebujeme zcela nové a hluboké poznání léčivých sil našeho srdce a jeho vlivu na náš stav vědomí. Pokud jsme v kontaktu se srdcem, tak se dostáváme ze stavu oddělenosti a izolace do stavu přátelství, úcty a míru. Je to věc, která se netýká pouze jednotlivců, ale také celku. V rámci vědomí srdce neexistují hranice. Omezení našeho vzdělávacího systému, špatného zdravotnického systému, srdeční potíže, války a krize – tím vším trpí lidstvo a to nás tlačí do omezení našich starých zkušeností a našich strnulých myšlenkových forem. Nyní se nám otevírají dveře zcela jiné reality: energetické reality vědomí srdce, které nás přenáší ze stavu oddělenosti a utrpení do stavu ne-dvojnosti, porozumění a přátelství. To nemá nic společného s vírou, morálkou nebo hnutím New Age. Je to existencionální realita, kterou si neseme v sobě. Před mnoha tisíci lety Buddha říkal: „Poslední životní zákon je, že v okamžiku, kdy zmizíme, najdeme naše hluboké bytí.“ Na závěr mi dovolte poetickou poznámku o inteligenci srdce od velkého mystika Osha: „Ego je okázalé se svými znalostmi, způsoby, myšlenkovými formami, ale to vás neosvobodí, nedá vám otevřenost ani důvěru, lásku a radost... Učí nás mít mnoho vědomostí, ale neučí nás být nevinnými a cítit ten zázrak existence. Učí nás názvy rostlin, ale neučí nás, jak okolo nich tančit... Neučí nás komunikovat se stromy, být v souladu s existencí.“ Někdo tvrdí, že jsme na pokraji zrození lidského vědomí. S tím souhlasím. Ještě máme před sebou dalekou cestu než poznáme, že nezpíváme svou písničku zcela sami, ale že jsme v harmonii s celou planetou.

z francouzského originálu přeložilaEva Hlinková