Jak se naučit všímat si životních nápovědí

1. Vizuální

Jakákoli nápověď, kterou můžeme spatřit. Nemůžete se například rozhodnout, zda přijmout nabídku na nové zaměstnání, náhodně otevřete časopis a oči vám padnou na větu: „Udělej to, nebudeš litovat!“ To je znamení. Totéž si můžete přečíst nejenom v časopise, ale i na bilboardu, v knížce, na internetu nebo reklamním letáku, jaké se rozdávají po ulicích. Nesmíte cíleně číst všechno, co vám přijde pod ruku a hledat nápověď. Musí to být nečekané, nepředvídatelné, náhodné.

K vizuálním nápovědím patří také obrazy nabízené přírodou. Může to být oblak ve tvaru odpovědi, lístek na stromě, květ, cokoli. Když se v mém životě objevil muž, který se později stal mým manželem, ustavičně jsem narážela na srdíčka. Oblaka měla srdčitý tvar, trhliny v asfaltu rovněž a bůhví co ještě. Tehdy jsem se opravdu zamyslela a říkala si, že to nemůže být náhoda. Nebyla. Abychom se naučili takové životní nápovědi vidět, musíme se naučit je číst. Musíme se vědomě oprostit od všeho shonu a spěchu a naučit se být „tady a teď“. Teprve tehdy porozumíme, co nám napovídá náš strážný anděl.

2. Akustické

Nápovědi, které můžeme slyšet. Je jedno kde a od koho: z obrazovky televize, sotva jste ji pustili, od náhodných kolemjdoucích, jejichž věty vám donesl vítr, z rádia, z písni, které v něm hrají… Hlavní je nejen prostě poslouchat, ale uslyšet.

3. Intuitivní

Když se vám prostě „něco zdá“. Není jasné proč, nejde to nijak vysvětlit. Prostě se vám něco zdá a dost. Tento hlas intuice je třeba rozhodně poslechnout! Existuje názor, že intuicí Bůh promlouvá k člověku a je v tom kus pravdy. Je třeba jen důvěřovat vyšším silám, poslouchat svoje city a ne logiku.

4. Obrazné

Tyto životní nápovědi k nám přicházejí ve snu a rozhodně je nesmíme ignorovat. Sny, které se jasně a ostře vtisknou do paměti, vyvolávají emoce a silně na nás zapůsobí, to jsou znamení shůry. Bývají dokonce i věštecké sny, zdávají se však pouze vysoce duchovně rozvinutým lidem.

5. Kognitivní

Jsou to nápovědi formou životních událostí nesoucích nějakou informaci. Pro srozumitelnost uvedu příklad z vlastního života

Kdysi ještě jako hodně mladé dívce se mi moc líbil jeden „špatný“ mládenec. Po pravdě řečeno, moc dobře jsem věděla, že bych se s ním neměla scházet, vyšší síly mi to dávaly najevo nejrůznějším způsobem. Krom toho, že mi to říkali rodiče, příbuzní i přátelé, intuice ve snu doslova křičela “NE“!, ale já jsem byla jako umanutá. Jednou si mě ten kluk konečně všiml a pozval mě do kina. Bylo to v zimě. Běžela jsem celá šťastná na schůzku. Upadla jsem na náledí a pořádně se uhodila do páteře. Nebyl to žádný vážný úraz, prostě jsem se praštila. Na schůzku jsem stejně šla, i když to byla očividná životní nápověď: „Nechoď tam!“. Celá ta historie skončila tím, že mě ten mládenec opravdu podrazil a já jsem se z jeho zrady nemohla ještě dlouho vzpamatovat. To, že jsem tenkrát upadla, byla kognitivní nápověď. Naši andělé se k nim uchylují zpravidla až tehdy, když všechny ostatní nápovědi selhávají.

Abychom se naučili rozpoznávat znamení, abychom porozuměli, před čím nás varují vyšší síly, je třeba v ně především věřit. A také umět se vzdálit dennímu shonu, zastavit nekonečný proud myšlenek v hlavě, nerozhlížet se na všechny strany a přesto vidět. Nelovit okolní zvuky, ale slyšet. Nemít pocity, ale cítit. Dá se to snadno naučit, musíme jen vědomě žít.

ZDROJ: www.pronaladu.cz