Jak se úspěšní lidé přenášejí přes drby

Šíří se o Vás nesmysly? 

Nevíte, jestli Vás nepravdy mají dříve rozesmát, nebo rozplakat? 

Jste plní otazníků a přestáváte se soustředit na svou práci, své cíle, své radosti?

Proč to lidé dělají? ptáte se především.Tak dnes něco pro Vás.

Když v roce 1973 zemřel Pablo Picasso, začalo se zpochybňovat autorství jeho děl. Lidem připadalo nemožné, aby vůbec mohl vytvořit na dvacet tisíc uměleckých skvostů. To přece nejde stihnout! říkali ti lidé. Měli pravdu, oni by to nikdy nestihli – až příliš zaměstnaní drbáním druhých lidí.

Když v roce 1991 bylo 200. výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta, spekulovalo se, že své hry nemohl komponovat sám. Žil pouhých 35 let. Přesto mu bylo připisováno přes šest set skladeb, a dokonce čtyřicet symfonií – průměrně by tedy musel složit více než jednu každý rok, a to už od svého narození.

Pro lidi, kteří mají v životě problém uskutečnit své vlastní sny, je zkrátka problém, když si své sny uskutečňují druzí. Posuzují je podle sebe: Jestliže já něco nedokážu, nemůže to dokázat přece někdo druhý. To je základ lidských drbů. Malost.

Vyjadřuje se o Vás někdo špatně, aniž by k tomu měl reálný důvod? Potýkáte se s pomluvami, záští, zlobou, máte pocit, že to nepřenesete přes srdce? Máte sklon se před negativními lidmi obhajovat, přesvědčovat je o něčem, o čem se přesvědčit nedají, protože by to zbořilo jejich konstrukci, a hlavně jediný záchytný bod, díky němuž ještě dovedou unést svůj vlastní životní neúspěch?

Něco o tom vím. A hodně jsem se naučil už v mládí od úspěšných lidí. Nikdo jiný totiž nemá s drby větší zkušenost než oni. Závist si totiž musíte zasloužit.

„Kdykoli poleví názory, že něco dělám špatně, říkám si, že něco dělám špatně.“Démosthenés

Koktal, šišlal, drmolil. Přesto si Démosthenés (384 až 322 př. n. l.) usmyslel, že bude athénským řečníkem. Lidem byl pro smích. Jenže pak na sobě začal pracovat. Horlivě se učil správnému přednesu a vyslovování.

Frázoval do kroku, když stoupal na horu. Snažil se překřičet příboj. Mluvil s plnou pusou kamínků. A začal se zlepšovat. To byla pro posměváčky pohroma. Začali ho nenávidět. Tvrdili, že to nemůže být on, ale jeho dvojník. Říkali, že v pozadí stojí určitě někdo, kdo za něj vyslovuje, zatímco Démosthenés jen mlčky otevírá ústa. Neunesli, že se opravdu stal autorem nejslavnějších projevů.

Čtyřicet let po jeho smrti přesto athénský lid – ten, který dokázal také obdivovat – postavil Démosthenovi bronzovou sochu. Na podstavci byl vyryt krásný nápis: „Kdybys měl, Démosthene, stejnou fyzickou jako mentální sílu, nikdy by Makedoňané nedobyli helénskou zem.“

„Znám jedinou účinnou odpověď na zlou kritiku. Neříct nic, nedělat nic, protože ona je nic.“

Tomáš Baťa

O 30 let později firma Baťa ovládala více než polovinu československého vývozu. Pro mnoho lidí jako by šlo o dva nesouvisející příběhy. Ta firma přece nemůže patřit tomu neúspěšnému „klukovi“?!

Během svého rozvoje Tomáš Baťa mnohokrát čelil pohrdání, odrazování, útokům. Ale naučil se soustředit na pozitivní činy. Nikdy nereagovat negativně. „Než bych si kazil náladu, raději jsem se zaměřil na jiné věci, řešení problémů, které se mezitím kupily.“

Indiáni z kmene Krí říkají, že člověk je jako loď v širém moři. Ta loď se nepotápí vinou vody, která je všude kolem, ale vinou vody, která pronikne do ní. „Ani všechny oceány světa nepotopí loď, dokud se voda nedostane dovnitř.“ Pamatujme si to.

„Druzí se o nás nikdy nezajímají tolik, jak nám připadá.“Angelina Jolie

Musela si nechat odebrat obě prsa, z obav před rakovinou jí odoperovali i vaječníky a vejcovody. Paradoxní je, na co Angelina přišla. „Připadalo mi, že všichni řeší jenom mě. Velmi mi pomohlo, když jsem si vyhrnula límec, narazila klobouk do očí a vyšla mezi lidi. Stála jsem dlouhý čas na nejrušnějším náměstí a – nikdo nemluvil o mně. Každý jen o sobě. Tehdy mi došlo, že když lidé mluví o mně, nedělají to kvůli mně, ale kvůli sobě. Nepotřebují mně ublížit, ale sobě ulevit od svých vlastních bolestí a komplexů.“

„Jsem jako kámen – ke chvále i kritice.“Don Miguel Ruíz

Málo se ví, že mexický spisovatel ve svých 50 letech prodělal těžký infarkt a strávil devět týdnů v kómatu. Dalších 8 let prožil ve velkých bolestech. Důvod? Prý ho doběhlo to, že si do té doby bral cizí slova osobně. „Ponaučil jsem se. Dnes, když mě někdo soudí nebo hodnotí, proměním se v kámen.“ Co tím Don Miguel Ruízmyslí? „Chvalte kámen. Kritizujte kámen. Ani jedno na tom, jaký je, nic nezmění. Vnímáte-li ho dobře, nebo špatně, v obou případech je to Vaše projekce. Já vím, že slýchat pochvaly je hřejivé, tak jako slýchat urážky mrazivé, ale to je jen energií, která vychází z autorů těch slov, není to kamenem.“

V magazínu FC, který pro Vás píšu každé dva měsíce a který můžete získat zde, ukazuji myšlení lidí s pozitivním přístupem k životu. Shodují se na třech základech:

1. Starejme se méně o to, co si o nás myslí druzí, a více o to, co si o sobě myslíme sami.
2. Žijme život podle sebe, ne podle druhých. Rozhodneme-li se žít podle sebe, můžeme být šťastní. Budeme-li chtít žít podle druhých, nikdy šťastní nebudeme, protože se nikdy nedokážeme zavděčit všem.
3. Naslouchejme lidem s pozitivní energií, vnitřně vyrovnaným a podporujícím. Není náš problém, co druzí říkají. Ale je náš problém, komu přikládáme váhu, komu věnujeme svou pozornost a energii.

V jakémkoli okamžiku, klidně hned v tom příštím, Vás může kdokoli jakkoli pomluvit. Nelze tomu zabránit. Pokud lidé neumějí zvládnout svou negativní energii, pak neovládají své emoce, naopak emoce ovládají je. Není nutné s nimi bojovat. Oni bojují sami se sebou.Nelze nad nimi vyhrát. Protože oni už prohráli.

Nesnažme se být stejně nešťastní jako oni. Nevymýšlejme stejně negativní reakce. Negativní činy nemohou přinést pozitivní výsledky.

Mnohem raději pokračujme v pozitivních krocích, ve svém původním směru. Jako loď, do jejíhož boku narážejí vysoké vlny, ale ona pluje dál. Pamatujme: Jsme jako ona. A nezáleží na tom, že nikdy neovlivníme, odkud vane vítr, nebo jestli vůbec vane. Jsme totiž vždycky schopni přenastavit plachtu tak, aby nás vítr nebrzdil, ale naopak poháněl.

Pozor: Vydání magazínu FC Jak si udržet pozitivní myšlení za všech okolnostíse rychle vyprodává. Získat ho lze ještě zde. Na Slovensko pak zde.

© Petr Casanova