Mochyně peruánská a mexická: Pěstování a exotické recepty z jedlých plodů

Mochyně s chutnými a zdravými plody

Mochyně peruánská (Physalis peruviana) je vytrvalý druh, u nás se však kvůli drsnějšímu klimatu pěstuje jako letnička. Listy jsou větší a celkový růst je bujnější než u předchozích druhů. Zralý kalich není oranžový, ale pískově žlutý a bobule uvnitř je žlutá a velká až 5 cm.

Mochyně peruánská se v mnoha zemích pěstuje přímo jako ovocný druh, a to zejména ve Střední a Jižní Americe, odkud pochází. Setkáme se s ní ale i v Austrálii, Anglii a na Novém Zélandu. Lehce ji však vypěstujeme i u nás.

Plody mají příjemnou sladkou, lehce nakyslou chuť a obsahují velké množství vitaminu C, A a rutinu.

• Díky této kombinaci působí silně antioxidačně, ochraňují buňky před degenerací – tedy stárnutím.
• Taktéž působí stimulačně na imunitní systém.
• Plody obsahují také některé minerální látky a vitamin B.
• Mají dezinfekční účinek na trávicí trakt a vylučovací systém.

Plody jsou výtečné čerstvé, také se suší a pro svou lahodnou chuť a nízký glykemický index se konzumují jako zdravá alternativa čokoládových bonbonů či jiných sladkostí.

Pěstování

• Mochně peruánská vyžaduje záhřevné půdy a slunnou polohu.
• Vysazuje se z předpěstované sadby po 15. květnu. Předpěstování sazenic je podobné jako třeba u rajčat.
• Díky bujnému rozvětvenému vzrůstu vyžadují rostliny dostatek prostoru, vysazujeme je tedy až 1 m od sebe. Rostliny je lepší podepřít vhodnou oporou.

Na sklizeň plodů mochyně je čas od počátku července do zámrazu, ve chvíli, kdy se kališní lístky zbarví do světlehněda. Lze je konzumovat ihned, nebo skladovat. Při teplotě do 10°C a vyšší vzdušné vlhkosti vydrží i po několik týdnů.

Mochyně mexická má plody žluté, zelené i fialové

Další druhy mochyní nejsou u nás příliš rozšířené, ačkoliv v jiných zemích se běžně pěstují. K takovým druhům patří například mochyně mexická (P. Ixocarpa), která se ve Střední Americe pod názvem milttomato pěstuje jako zelenina. Tento jednoletý druh, dorůstající výšky jednoho metru, má plody světle žluté, zelené či fialové, jejich váha dosahuje 30–60 g. Oblibu si našel i v Anglii, kde je znám jako Husk tomato. Pěstování je opět velmi podobné jako v případě rajčat, a tento druh lze snadno pěstovat i v našich podmínkách.

Physalis pruinosa, neboli Ground cherry, se pak těší oblibě v Japonsku, jihovýchodní Asii, Africe a východní Evropě. Plody jsou vzhledově podobné mochyni peruánské, jen jsou o něco menší. Chuť je někde na půl cesty mezi rajčetem a ananasem.

Zdroj: Daniela Dušková