Nejsem jako všechny. Až přijdu, vycítíš to.

Jsem skvělá žena.

Šíleně krásná a nezkrotná. Mé srdce je otevřeno dokořán, protože věřím pevnosti svých kroků i schopnosti prožívat radosti a žaly, s nimiž se setkávám každý den.

Jdu stále vzhůru, výš a výš, protože se cítím dobře ve svém těle a má sebejistota je mou podstatou, nezávislou na vnějších faktorech: na penězích, bytech či autech, na uznání světa, drahých prstenech nebo úspěchu. Mým úspěchem je život sám.

Žiju v lidech, kvůli kterým mé srdce bije dnem i nocí.

Nebojím se ti říci, že jsem krásná, protože mě to stálo úsilí.

Nehodlám se v něčem omezovat kvůli komplexům a nejistotě lidí kolem mě. Mám ráda každou svoji jizvu, na duši i na těle, každou pihu, každou sluncem vybledlou kadeř a každý centimetr svých prsou.

Když vcházím do místnosti, jdu s hlavou vysoko zdviženou, protože vím, že mám na světě své místo.

Své slzy i smích ukážu světu beze studu.

Nejsem stejná jako jiné ženy a nebojím se tě milovat dříve, než na to budeš připraven.

Nebojím se ve vztahu spěchat nebo otálet kvůli svým pravidlům a očekáváním.

Neskrývám svá přání a úmysly.

Otevírám se vstříc citům. Vždyť proč jinak bychom žili?

Jsem tu, abych milovala a budu milovat.

Nejsem oběť okolností. Cítím, kdy se všechno mění a odcházím se stejnou důstojností, s jakou jsem přišla.

Dávám o sobě světu vědět. A stanovuju si vlastní meze, které mi dělají čest. Vím dobře, že „ne“ je projevem lásky k sobě a všechno, co překročí „ne“, je nedůstojné. A já mám svou důstojnost, velkou důstojnost.

Jsem opravdová až do morku kostí a neupřímnost vycítím na kilometry daleko.

Nedržím svou svobodu v kleci, abych ji po pár skleničkách vypustila.

Tančím, miluju, žiju.

Nejsem jako všechny. Až přijdu, vycítíš to.

ZDROJ: www.pronaladu.cz / Jenn Robinson