Nejtěžší úkol lidské duše. K zamyšlení.

Duše soucitně a snad i s jistým úlekem říkaly:  To je jeden z nejtěžších úkolů… Někdy na to nestačí ani celý jeden život… Budeš tolik trpět… Je nám tě líto… Ale můžeš to dokázat… Pomůžeme ti…

Jedna z duší prohlásila:  Budu na Zemi vedle tebe a pomůžu ti. Budu tvým manželem a budeme mít spoustu problémů. Většinou mojí vinou – a ty se budeš učit mi odpouštět.

Jiná duše si povzdechla:  Tak já se stanu jedním z tvých rodičů. Zařídím ti těžké dětství, pak se ti budu plést do života, bránit ti v různých věcech, a ty se budeš učit mi odpouštět.

Třetí z duší řekla:  Budu na Zemi jedním z tvých šéfů. Budu k tobě často nespravedlivá a arogantní, aby ses mohla naučit prožít si pocit odpuštění …

Ještě několik dalších duší dalo najevo ochotu se s ní v různých momentech v budoucnu setkat, aby jí umožnily pevně si vštípit schopnost odpouštět. Nakonec si tedy každá z duší vzala svůj plánovaný úkol, probraly ještě podrobně vzájemně propojený životní plán, v němž jedna druhou bude učit a vést k osvojení nové schopnosti.  Pak se vydaly ke ztělesnění na Zemi.

Je však už vrozenou zvláštností výuky duší, že narozením se jejich paměť většinou všeho zbaví. Jen málo z nich se dovtípí, že náhody nejsou tak docela náhody a že jakýkoli člověk se v našem životě objevuje právě ve chvíli, kdy je nám třeba lekce, kterou s sebou přináší.

ZDROJ: www.astroplus.cz