Psychologické opěrné body

Co to jsou opěrné body ?

Jak vlastně vypadají, ty opěrné body? Mohou mít různou formu – může to být byt, práce, konkrétní člověk, zvíře, jídlo, alkohol a mnoho jiných věcí.

V podobných případech se přímo nabízí otázka k těm, kdo vyvíjejí takovou přehnanou péči: vy nemáte na práci nic jiného, než se starat, přesněji řečeno než stále otravovat svého drahouška? Proč se domníváte, že víte líp než on, co potřebuje, co chce? Má přece svůj názor, svá přání! Proč se domníváte, že někdo, kdo je vám tak drahý, má žít ve vězení vašich přání a vašich názorů? Žijte svůj život a jeho nechte žít ten svůj!

Pro lidi, kteří se přehnaně starají o někoho ze svých blízkých, je vlastní život prázdné místo. Není pro ně důležitý, vlastně ho nepotřebují, proto jím tak plýtvají. Ale co když o toho opečovávaného navždy přijdou? Nemusí jít zrovna o úmrtí, stačí, aby dotyčný řekl, že už toho má dost, už si nadále podobnou „péči“ nepřeje a dost. A víc už nedovolí, aby se mu pletli do života. Neboli je zbaví jejich opěrného bodu. Co nastane? Co bude s tím, kdo byl zbaven toho nejdůležitějšího ve svém životě, objektu své péče, svého zájmu, svého životního smyslu? Každý, kdo je zbaven psychologického opěrného bodu, se na určitou dobu stává jakýmsi psychickým invalidou, připadá si zcela k ničemu, jako břemeno, jako přítěž pro sebe sama i všechny kolem.

Na první pohled jsou tedy potřebné, dokonce nevyhnutelně nutné, avšak v určitý moment se opěrné body stávají člověku psychickým peklem. A to úplně všechny. Všechny opěrné body se dříve nebo později stanou peklem. Opěrný bod je rozumem uměle vytvořená iluze důležitosti nějakého objektu, člověka či události. Pro všechny ostatní je takový opěrný bod ničím, představuje nic neznamenající hru představivosti.

Opěrný bod bychom zrovna tak mohli nazvat modlou k uctívání. Vědomí samo si stvoří takovou modlu, idol, který zbožní, uctívá ho a modlí se k němu. Obvykle člověk mívá psychologických opěrných bodů více, ne však mnoho. Stává se, že má jenom jeden. Platí, že čím méně jich je, tím větší důležitost pro člověka mají a tím větší je zhouba následující po jejich ztrátě.

Ve skutečnosti je opěrný bod omezením vědomí. Představuje zarytou pozornost jednomu jedinému aspektu a ignorování všeho ostatního světa. Teprve správné pochopení této otázky a deblokace vnímání otevírá člověku možnost vnímat barevnost a pestrost světa kolem. Dostává darem celý svět plný radosti a štěstí, celý rozsáhlý prostor, ze kterého když něco jednotlivého zmizí, nezpůsobí to žádnou hlubokou ztrátu ani bolest.

Milovat své blízké je třeba a je to velmi důležité, nesmí se to však stát svého druhu fanatismem. Láska má být darem!

Prvním a nejdůležitějším opěrným bodem má pro člověka být on sám – a to rovněž bez idealizování a fanatismu. Všichni bychom měli chápat, že v životě máme jenom sami sebe, od počátku až do konce, až do toho úplně posledního okamžiku. Vše ostatní máme v životě jen a jen dočasně, včetně svých blízkých, o práci, bytu, autě a dalších obecně uznávaných hodnotách ani nemluvě. Nemá tedy smysl svazovat s nimi důležitost celého svého života.

Člověk, který si uvědomí svoji hodnotu, svou důležitost a význam pro sebe sama, už nebude ostatní osočovat, že ho nemají rádi, že mu věnují málo pozornosti nebo nějakým jiným způsobem neuspokojují jeho ego. Už to nepotřebuje, protože duchovně dospěl a pochopil, že pokud svou vnitřní prázdnotu nezaplní sám, nedokáže to za něj udělat nikdo jiný na celém světě. Bude svobodný a natolik šťastný, nakolik mu to umožní jeho osud.

ZDROJ: www.pronaladu.cz