PŮVOD A NAUKA O ČAKRÁCH

V mladších evropských dějinách byly čakry poprvé popsány v teosofii. Dílo ,,čakry“ od Charlese W. Leadbeatera bylo napsáno již v roce 1899, ale vydáno teprve roku 1927 v Londýně a v Indii. Teosofický světový názor, panteismus, – Bůh je vše a ve všem – se objevuje v různých dějinných epochách.

Dnešní teosofie se odvozuje především od díla madame Blavatské (1831-1891), která měla kontakt na tibetské Mistry a založila Teosofickou společnost, jež od roku 1882 sídlí v Indii. Záměrem madame bylo vytvořit předpoklady pro světové náboženství, v němž by našly ospravedlnění všechny směry víry, a každý jedinec by měl možnost studovat rozdílné nauky a dopřávat toto právo i ostatním. Tento přístup je ostatně pěstován už v antice, později i v renesanci vášnivě jej pěstovali filosofové, teosofové, přírodovědci, mystici, lékaři, a astrologové.

Madame Blavatská přiznala – že nauka vyžaduje to správné vnímání objektivních skutečností, abychom nakonec zjistili že jediný skutečný svět je subjektivní. Subjektivní názor se projevuje v teologickém zobrazení čaker, neboť devět původních hlavních čaker zdredukovali na sedm.

Tibetské systémy popisují tři, pět, nebo šest čaker, indické šest, sedm nebo devět, evropské a indiánské devět nebo deset. Zdá se, že si tyto údaje protiřečí – ale jen při povrchním pohledu.

Při důkladnějším zkoumání je jasné, že v podstatě každý systém popis všechny vlastnosti a kvality čaker, ovšem podle filosofického přístupu bývá více čaker určitým způsobem sloučeno. Děje se tak s čakrou kořene a pupku, s čakrou pupku a solárního plexu, s čakrou srdce a brzlíku, s čakrou nosu a čela tak jako s čakrou čela a temene.

Buddhistická socha s desíti pozdviženými páry paží, jež vyjadřují význam deseti čaker. Nejvýrazněji se to projevuje v tibetské nauce. Systém tři čaker hraje roli při pojetí trojice,, Buddhovo tělo“(čelo), ,,Buddhova řeč“(hrdlo), a Buddhův duch“ (srdce).O pěti čakrách mluvíme, jde – o aktivitu. Šestá čakra bývá zmiňovaná čakra temene, která v Tibetské tradici hraje roli při procesu umírání.

V teosofii vytvářelo ústřední systém vztahů sedm planet: Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Tomuto sedminásobnému vztahu podléhala nejen astrologie, nýbrž i řada dalších vědeckých oborů. Z tohoto důvodu se došlo jen k sedmi čakrám, ale v Indii k devíti, neboť védská astrologie v Indii rozlišuje vedle uvedených sedm planet ještě přibývající (rahu) a ubývající ( ketu) měsíční uzel. Měsíční uzly jsou ony body na obloze, v nichž se protínají dráhy Slunce a Měsíce.

Indiánské systémy čaker hodnotu jednotlivých čaker příliš nerozlišují: žádná z nich není lepší či horší ,,spurituálnější“ nebo ,, méně spirituální “ než jiná. Proto se v nich často traduje všech devět tělesných čaker, ba i desátá mimo fyzické tělo ( o šířku dlaně nad hlavou).

S podobným přístupem se setkáváme i v nekřesťanských evropských tradicích. Zde je devět čaker podřízeno třem světům: Asgard( nadsvětí/hlava), Midgard( svět/ prsa) a Utgard( podsvětí/ břicho), ale jejich rozdělení na dobré a zlé ( nebe, země a peklo) je dílem křesťanství. Do té doby byly rovnocenné

Jak o tom hovoří Starší Edda v druhé sloce první písně ( Völuspa): ,,znám devět světů, devět říší , hloubku znám kořenů slavného stromu. “ Tento popis ,, světového stromu“ byl zároveň obrazem vesmíru i lidské přírody.

ZDROJ: www.energieazdravi.cz